Umělá a náhradní sladidla jsou chemické nebo částečně přírodní látky, které se používají ke slazení nápojů a potravin místo řepného cukru (sacharózy).
Umělá a náhradní sladidla
Rozdělení sladidel
Sladidla rozdělujeme na neenergetická sladidla, která mají sladkou chuť, ale na rozdíl od klasického cukru mají nízkou kalorickou hodnotu a nezvyšují glykemii. Většinu z nich představují uměle připravené chemické látky, proto se označují i jako sladidla umělá.
Další skupinou jsou energetická sladidla neboli náhradní cukry. Na rozdíl od chemických umělých sladidel obsahují stejné množství kalorií jako řepný cukr a zvyšují koncentraci krevního cukru, i když o trochu pomaleji než řepný cukr.
Umělá sladidla a jejich použití
Mezi neenergetická umělá sladidla patří např. sacharin, cyklamát, aspartam, acesulfam K, sukralóza a další. Používají se ke slazení nápojů a mohou být součástí „light“ potravin. Jsou dostupná jako stolní sladidla ve formě tablet či sypkého prášku, který se dá použít při vaření a pečení. Jsou sladší než řepný cukr, ve větším množství mohou mít nahořklou chuť. Umělá sladidla nezvyšují glykemii a mají nízký kalorický obsah.
Náhradní sladidla
Náhradní cukry neboli energetická sladidla vypadají podobně jako řepný cukr a mají o něco sladší chuť. Energeticky jsou ale stejně vydatné jako řepný cukr a taktéž zvyšují glykemii (i když o něco pomaleji). Do této skupiny patří fruktóza a sorbitol. Používají se k výrobě „dia potravin“, které jsou však svým složením pro osoby s diabetem nevhodné! Náhradní cukry nemají ve stravě žádnou zásadní výhodu proti řepnému cukru. Potraviny obsahující náhradní cukry jsou často i dražší než běžné potraviny a mají více kalorií a vyšší obsah nezdravých tuků než obdobné potraviny, které obsahují řepný cukr.
Tabulka použita se svolením MUDr. Kláry Sochorové a Mgr. Háskové
Bezpečnost umělých a náhradních sladidel
Škodlivost umělých a náhradních sladidel je v posledních letech intenzivně zkoumána, ale zatím není jednoznačně prokázána. Sladidla se momentálně jeví jako bezpečná a jejich používání je schváleno Evropským úřadem pro bezpečnost potravin. Neenergetická sladidla mohou být prospěšná u obézních osob z hlediska snížení energetického příjmu v nápojích a případně při vaření či pečení. Energetická sladidla neprokazují ve studiích výhody oproti řepnému cukru a ve vyšších koncentracích mohou mít projímavý účinek.
Co říci na závěr?
Potraviny a nápoje slazené umělými sladidly mohou být v přiměřeném množství součástí jídelníčku osob s diabetem i bez diabetu. Na léčbu a kompenzaci cukrovky nemají zásadní vliv. Výhody mohou mít pro osoby, které se snaží zhubnout.
Autor: MUDr. Zuzana Hladíková, lékař Klinika diabetologie, IKEM
Mohlo by vás zajímat
Hybridní uzavřený okruh v léčbě diabetu
Hybridní uzavřený okruh je kombinace inzulinové pumpy, kontinuálního senzoru a chytrého algoritmu, který umí v době mezi jídly samostatně upravovat dávku inzulinu. Pacient však stále musí aktivně myslet na včasnou aplikaci inzulinu k jídlu, protože o to se ani pumpy s automatickými funkcemi zatím samy postarat neumějí.
Co je těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka neboli gestační diabetes mellitus je porucha metabolismu glukózy, která souvisí s těhotenstvím a postihuje až 17 % těhotných žen. Projevuje se zvýšenou hladinou cukru v krvi. Nemusí ji doprovázet žádné potíže a příznaky, a proto se v těhotenství dělá cílené vyšetření, aby se cukrovka včas rozpoznala. Pokud není dostatečně léčena, může vést ke komplikacím nejen během těhotenství a porodu, ale i v pozdějším věku dítěte. Objevuje se zpravidla ve druhé polovině těhotenství a po porodu odezní. Až u poloviny žen se může cukrovka později znovu objevit, a tak je důležité, aby byly dále pravidelně sledovány u svých praktických lékařů.
Cukrovka u dětí
Cukrovku mohou mít nejen dospělí, ale také děti. Zatímco u dospělých je nejčastější diabetes 2. typu, u dětí se nejvíce vyskytuje diabetes 1. typu. Cukrovku u dětí léčí dětský diabetolog, který dokáže zohlednit nejen samotnou nemoc, ale také správný vývoj, růst a dospívání dítěte.
Inzulinová pumpa – základní informace
Inzulinová pumpa je přístroj, který pacient nosí na těle a který mu dávkuje inzulin. Nejčastěji nosí pumpu osoby s diabetem 1. typu, někdy je však užívána i lidmi s jiným typem diabetu. Existují různé pumpy, které se liší svým vzhledem i funkcemi. S inzulinovou pumpou je možné přesněji dávkovat inzulin v porovnání s léčbou inzulinovými pery, avšak pro dobré výsledky léčby je potřeba, aby byl člověk s cukrovkou aktivně součinný na své léčbě a pumpu správně používal.