Jak žít plnohodnotný život s diabetem

Jsem Kristina, mám diabetes mellitus 1. typu a svůj život mám ráda. Nevzpomínám si, že bych si někdy říkala, proč zrovna já mám diabetes, proč ho nedostal ten druhý místo mě. Nikdy jsem se nelitovala, ani mě to snad nenapadlo. Život se snažím brát sportovně, brát ho takový, jaký je, mám koneckonců jen jeden.

Jak žít plnohodnotný život s diabetem

Jsem Kristina, mám diabetes mellitus 1. typu a svůj život mám ráda. Nevzpomínám si, že bych si někdy říkala, proč zrovna já mám diabetes, proč ho nedostal ten druhý místo mě. Nikdy jsem se nelitovala, ani mě to snad nenapadlo. Život se snažím brát sportovně, brát ho takový, jaký je, mám koneckonců jen jeden. Cukrovku mám již 28 let, a naučila jsem se hodně, např. disciplíně, vytrvalosti, plánování aktivit, setkání s druhými lidmi a vyhýbání se rizikovým situacím. Než někam jdu, tak si nejprve musím říci, na jak dlouho tam jdu a co si musím vzít s sebou. 

Co nosím vždycky u sebe: 

• rychlé (šťáva, pitíčka, džus) a pomalé (chleba, rohlík) sacharidy pro případ hypoglykemie. Vždy si beru s sebou větší množství sacharidů pro případ, že bych měla např. pět hypoglykemií po sobě. Toto nesmím podcenit, např. kdybych se dostala do místa, kde nebudou žádné potraviny, obchod bude již zavřený, musím zkrátka počítat se „vším“;
• infuzní sety, dezinfekční čtverečky, papírové kapesníky a baterie do inzulinové pumpy;
• glukometr s dostatkem proužků;
• peníze – vždy se mohou hodit;
• kartu diabetika – s telefonním kontaktem na svého lékaře;
• mobilní telefon a nabíječku.

Pokud někam jdu, jedu a mám s sebou vše výše uvedené, tak prožívám jakýsi „pocit bezpečí“ daný vědomím, že si poradím v nepříznivé situaci. Vždy mi v hlavě proběhnou myšlenky jako: Mám s sebou všechno? Jedla jsem, abych mohla jít na procházku? Jsem na danou situaci připravena? A pokud si řeknu, že ano, mohu diabetes dát jakoby stranou a věnovat se činnosti, kterou právě chci dělat. Už ani v podstatě nevnímám, že trpím diabetem, protože se stal mojí součástí, beru ho jako „kamaráda“, který je se mnou a musím ho hlídat. 

Mám kontinuální monitoraci glykemie (CGM), konkrétně senzor Dexcom G6, a každých 5 minut měří a ukazuje současnou glykemii. Glykemie se mi zobrazují i v Apple Watch, a tak mohu mít neustále přehled o aktuálním stavu. Mohu se na hodinky podívat např. i během řízení auta. Senzor je pro mě velkým přínosem. 

Jsem aktivní člověk a mám mnoho zájmů, ráda pracuji na zahradě, sportuji, šiji a vytvářím různé dekorace, maluji, hraji si s dětmi a věnuji se mnoha dalším aktivitám. Nechci, abych se jich kvůli cukrovce musela vzdát. To ale neznamená, že budu na diabetes zapomínat, právě naopak, musím jen dostatečně předvídat rizikové situace a neustále plánovat. 

Myslím si, že díky diabetu jsem lepším člověkem, znám svou hodnotu a chci život prožívat plnohodnotně a dělat věci, které mě baví. Diabetes se stal mojí součástí a nevnímám ho tak, že by byl pro můj život přítěží. Život mu sice někdy musím přizpůsobit, ale není to na úkor kvality života. Důležité také je pochopit sama sebe, poznat potřeby svého těla, mít se rád, neubližovat svému tělu nezdravým životním stylem, přehnaným tlakem na výkon nebo také přehnanou péčí o sebe či sebelítostí. A nakonec, díky diabetu mohu také pomáhat lidem se stejným onemocněním a lépe jim porozumět. A to je můj návod na to, jak žít plnohodnotný život s diabetem.

Autor: Kristina Kabíčková