Diagnostikovali mi cukrovku 1. typu

Většina nových pacientů s diabetem 1. typu nemá v příbuzenstvu nikoho s tímto onemocněním a diagnóza proto bývá nečekaná. Život s léčitelným, ale nevyléčitelným onemocněním může být zpočátku obtížně představitelný. Většina osob s diabetem se však po diagnostikování onemocnění postupně vrací do běžného života...

Většina nových pacientů s diabetem 1. typu nemá v příbuzenstvu nikoho s tímto onemocněním a diagnóza proto bývá nečekaná. Život s léčitelným, ale nevyléčitelným onemocněním, může být zpočátku obtížně představitelný. Většina osob s diabetem se však po diagnostikování onemocnění postupně vrací do běžného života k aktivitám, které byli zvyklí dělat před onemocněním. Moderní metody léčby umožňují efektivně kompenzovat cukrovku a minimalizovat omezení, která tato nemoc přináší. 

Proč je nutné cukrovku 1. typu léčit?
Inzulin pomáhá tělu udržet stabilní hladinu cukru v celém organizmu (v krvi i ve všech orgánech). Normální průměrná hladina cukru je 5,5 mmol/l, což představuje asi 5 g cukru v celém krevním oběhu dospělého člověka. 

Dlouhodobě zvýšená hladina cukru (tzv. hyperglykemie) poškozuje tkáně a orgány v těle a zvyšuje riziko rozvoje tzv. chronických komplikací diabetu, mezi které patří onemocnění cév, očí, ledvin, ale také onemocnění srdce a nervového systému. Efektivní léčba cukrovky, tj. udržování hladiny krevního cukru co nejblíže hodnotám zdravých lidí, snižuje riziko rozvoje chronických komplikací.

Jak se cukrovka 1. typu léčí?
Základem léčby je inzulin. Tělo člověka s cukrovkou 1. typu inzulin tvořit neumí a je proto třeba ho dodávat zvenku. V současné době není možné zvrátit ničivý autoimunitní proces, který zahubil buňky tvořící inzulin. Léčba inzulinem je tak u diabetu 1. typu jedinou a život zachraňující možností. Veškeré ostatní metody jsou pouze doplňkové a jejich efekt je okrajový, pokud vůbec nějaký. 

Inzulin je možné podávat inzulinovými stříkačkami, inzulinovými pery či inzulinovou pumpu. Stříkačky jsou dnes pouze nouzovou a nejméně pohodlnou metodou aplikace. Pomocí inzulinových per s krátkou a tenkou jehličkou si pacient aplikuje inzulin, kdykoliv potřebuje. Inzulinová pumpa je přístroj nošený na těle, který malou podkožní kanylou dodává inzulin do těla nepřetržitě. Inzulinovou pumpu ovládá pacient. Dnes již existují i inzulinové pumpy s automatickými funkcemi, které s dávkováním inzulinu pacientovi výrazně pomáhají. 

Aby pacient věděl, kolik inzulinu si má aplikovat, musí vždy znát svou aktuální hladinu cukru (glukózy). Hladina cukru se měří v podkoží pomocí tzv. senzoru, doplňkovou metodou je pak měření hladiny krevního cukru s pomocí glukometru. Dnes je totiž již známo, že samotné měření glukometrem většině pacientů nestačí k udržení stabilní hladiny cukru a že díky senzoru mohou včas zachytit nežádoucí výkyvy do hyperglykemie (vysoké hladiny cukru) či naopak do hypoglykemie (nízké hladiny cukru). 

Člověk žijící s diabetem se musí naučit, jaké úpravy léčby jsou nutné v souvislosti s jídlem, sportem a dalšími aktivitami. Základní informace dostane od svého lékaře, diabetologické edukační sestry a také od nutričního terapeuta. Po diagnostikování cukrovky by měl každý pacient absolvovat edukaci, kde se dozví všechny důležité informace o léčbě a má možnost se ptát na to, co ho o cukrovce zajímá. 

Autor: MUDr. Zuzana Hladíková, lékař Klinika diabetologie, IKEM